|
JAK
SE DĚLÁ CASTING
-
Když
sedíte v kině přilepeni na plátno a hltáte film (případně ještě pop-corn a
colu), zřejmě vás nenapadne:
-
„To měl ale castingový režisér šťastnou ruku
při výběru herců!“ Ovšem jedna z příležitostí, kdy i laik cítí naléhavou
-
potřebu dát na odiv schopnost dopustit se nějakých hodnotících soudů, je
udílení nejrůznějších cen – Českých lvů,
-
Oscarů... A tady posuzuje i
kvalitu castingu, ačkoliv třeba jen dost osobním výkřikem: „Tahle dostala
Lva za hlavní roli?
-
Dyť byla úplně příšerná!“
Na
casting i kvůli „štěku“
-
Před
rokem 1989 casting jako pojem v tehdejším Československu neexistoval.
Herce pro hlavní roli si obvykle vytipoval
-
režisér, který za tím účelem
pilně navštěvoval divadelní představení. Konkursy na epizodní role (jinak
řečeno tzv. štěky) a
-
kompars spadaly pod pravomoc pomocného režiséra,
který měl po ruce také barrandovský rejstřík s fotografiemi.
Nejrozsáhlejší
-
výběr se většinou konal, pokud bylo třeba nalézt
talentovaného představitele pro dětskou roli a z takových spanilých
nájezdů
-
na školky a školy vycházely dětské hvězdičky typu Žanety Fuchsové,
Michaely Kudláčkové nebo Tomáše Holého.
-
-
Dnes
sice stále častěji můžeme v titulcích vídat i jméno castingového režiséra
nebo agentury, ale k americké praxi rozsáhlých
-
konkursů, jichž se musí
účastnit i herci hvězdného formátu, máme údajně pořád daleko.
-
-
Ladislav Ondráček, majitel castingové agentury
LOCALL, který se
za casting podepisoval pod filmy Pelíšky,
-
Musíme si pomáhat, Čert ví
proč, Želary nebo nejnovější snímek Jana Hřebejka Horempádem, říká: „Ve Spojených
-
státech jsou všichni srozuměni s tím,
že se castingu prostě musejí zúčastnit. I Jan Tříska šel k Miloši
Formanovi na
-
casting, když chtěl ve filmu
Lid vs. Larry Flint
epizodní roli střelce. Nechci zobecňovat, ale u nás ještě mnoho
-
výborných herců není připraveno projít sítem. Herečka se mě udiveně zeptá: ´Proč mám
jít na casting? Vždyť
-
mě všichni znáte...´ Nebo mi herec formátu Národního
divadla vzkáže, ať se režisér, pokud má zájem, přijde
-
podívat na jeho
představení. Dřív to tak fungovalo. Jenže já dnes vytipuji pro režiséra
dalších sedm herců,
-
kteří jsou ochotni na kamerové zkoušky dorazit. Mohu
obsadit ruského, slovenského nebo maďarského herce.
-
Někteří čeští herci
ani nechtějí přijít a nechat se znovu nafotit do databáze. Mám v rejstříku
ještě patnáct let staré
-
barrandovské fotografie a když takového herce
nabídnu zahraničnímu režisérovi, nemůžu ho přesvědčovat, že
-
není na roli
příliš mladý, protože na rozdíl od fotky zestárl o dvacet let!“
Osm
tisíc hereckých jmen a tváří
-
Jak
tedy podle Ladislava Ondráčka probíhá castingová procedura? Záleží i na
typu režiséra. Někdo má
-
už na začátku jasnou představu o představitelích
hlavních rolí, kterou může castingový režisér mírně korigovat
-
nebo
nabídnout ještě další dvě, tři alternativy – ty se mohou osvědčit
v případě, že původní favorit roli odmítne.
-
Základním kamenem, od něhož se castingový režisér odráží, je dokonalá znalost scénáře a otevřená
komunikace
-
s režisérem. „Třeba spolupráce s Honzou Hřebejkem je poměrně
prostá, protože do divadla chodí často a herce
-
zná. Poprvé jsme spolu
připravovali Pelíšky a Honza už věděl, že by rád obsadil Miroslava
Donutila, Evu Holubovou
-
a
Jiřího Kodeta. Ale chyběly nám obě
manželky (Šebková a Krausová) a samozřejmě jsme museli obsadit dětské
role.
-
Navrhoval jsem tři herečky pro roli Šebkovy manželky. Třetí z nich
byla Simona Stašová, která do té doby hrála spíše
-
epizodní role,
ale mně se moc líbila, a tak jsem se snažil Honzu přesvědčit, proč mi
připadá na roli vhodná. Hřebejk říkal
-
– proč ne, tak ji zkusíme. Nabídka
na další ženskou roli směřovala k Ivě Janžurové, která odmítla.
Dostal jsem nápad
-
obsadit
Magdu Vášáryovou a odtud byl jen krůček
k Emilce,“ dává příklad konkrétního castingu Ondráček. Ačkoliv
-
mnohé herce
„hlavních rolí“ skutečně znají režiséři z jejich předchozí práce
v divadle, filmu a televizi, pokud touží
-
objevit nový výrazný a
neokoukaný talent, zkouší třeba sáhnout mezi oblastní herce. Ondráček
popisuje svoje pojetí
-
kvalitního castingu, který nespočívá pouze v tom, že
vlastníte rozsáhlou databázi jmen a fotografií. „Existují agentury,
-
které
´dodají´ vlastně jenom jméno s fotkou. Já ale chci režisérovi nabídnout
víc. Proto objíždím divadelní festivaly,
-
teď budu třeba dělat šňůru po
západních Čechách a fotit ochotníky. Abych mohl říci – ano, tahle herečka
se vám
-
typově hodí, je výborná herecky, ale má také silný ostravský
přízvuk, takže pokud ji nehodláte nechat nadabovat,
-
není pro váš záměr
použitelná.“ Když chtěl Odnráček ve slabé chvilce s prací castingového
režiséra „praštit“, nabídl
-
kamarádovi z branže svoji databázi se zhruba
osmi tisíci českými a slovenskými herci k odkoupení, ale ten odmítl.
-
Jména v databázi mají hodnotu právě jen se zasvěceným komentářem.
V kanceláři agentury Locall byste našli i archiv,
-
který čítá kolem tří
tisíc filmů. „Zrovna teď chtěla německá režisérka vidět jednu herečku.
Takže já si v datábazi najdu
-
filmy, v nichž hrála, udělám sestřih a
režisérce předám kazetu. Ušetří tak spoustu času a teprve pokud i potom
bude
-
o herečce přesvědčená, zorganizujeme kamerové zkoušky,“ popisuje
zlomek svojí práce Ondráček.
Nehrát si na boha
-
Castingový režisér
by ovšem měl být schopný podívat se na konkursy i z druhého břehu, očima
těch, kteří jsou
-
vybíráni a s projektem spojují někdy všechny svoje
naděje. „Chtěl bych dělat casting trochu jinak než mnozí, jimž
-
jsem se
díval pod prsty. Vadí mi, jak často se s uchazeči jedná z pozice moci.
Lidé z agentury jsou si příliš dobře
-
vědomi toho, že vlastně drží v rukou
cizí osud a mohou ho formovat a občas toho i zneužívají.“ Ladislav
Ondráček
-
zažil kdysi konkurs, kdy agentura vybírala modelky pro imaginární
reklamu. Krásné dívky chodily po molu jen v
-
bikinách, od pasu nahoru nahé
a s čísly v rukou... „Jako kravičky,“ vzpomíná Ondráček. „Netušily, že
žádná reklama
-
nebude. Že se jen pár lidí chce podívat na hezké holky.“
V současné době třeba hledá režisér tři dívky kolem osmnácti
-
let,
představitelky hlavních rolí v letní tragikomedii scenáristky Petry
Ušelové a režisérky Karin Babinské Poslední léto.
-
Prvního kola konkursu se zúčastnilo kolem sedmi set dívek převážně
z hereckých škol. Ondráček si uvědomuje, s jak
-
citlivým, showbyznysem
dosud nepoznamenaným „materiálem“ pracuje a jako negativní příklad zmiňuje
přístup komise
-
v soutěži Česko hledá Superstar: „Místy to z mého
pohledu mělo blízko k sadismu. Dalo by se říci, že je to vaše volba,
-
pokud
se soutěže účastníte a necháte se psychicky týrat. Ale ti lidé jsou ve
věku, kdy mají všechny póry otevřené a
-
pro některé z nich může konkurs
znamenat velké psychické trauma.“ Castingový režisér by se měl uchránit
pocitu boha,
-
který určuje dráhu příští hvězdy. Naopak by měl ke svojí
práci přistupovat s rozumnou dávkou pokory. „Snažím se
-
jednat slušně
s velkou hvězdou, komparsem i agenturami. Bohužel, někdy na to v tvrdých
podmínkách téhle branže
-
doplácím...“ uzavírá Ondráček.
Jak se rodí
castingový režisér?
-
Ladislav Ondráček
se ještě před rokem 1989 hlásil na FAMU a UMPRUM, ale nebyl přijat.
Nakonec vystudoval
-
strojní průmyslovku. V Plzni pracoval pro reklamní
agenturu a jednou dostal chuť odejít do Prahy a začít úplně od nuly.
-
Startoval u soukromé filmové agentury jako runner (neboli „kluk pro
všechno“) a „polepšil si“, když dostal na starost
-
duální záznam (obrazový
výstup, který se z kamery přenáší na obrazovku, aby bylo možné okamžitě
kontrolovat scénu).
-
Při jednom z přátelských posezení ho režisér
Igor
Chaun popíchl, aby zkusil pomocnou režii. Nějakou dobu docházel
-
na
kurzy pomocné režie u zkušeného harcovníka – pomocného režiséra, který
pracoval pro Oldřicha Lipského a
-
Františka Vláčila. Poprvé
Ondráček obsazoval film F.A. Brabce Král Ubu („Tehdy jsme
třeba hledali královskou
-
radu a shodli jsme se, že ji musíme složit
z bezdomovců. Prolezl jsem všechny brlohy, podmostí, charity, noclehárny a
-
přivedl jsem asi padesát houmlesáků. Kostymérky mě za to samozřejmě
nenáviděly.“) a pokoušel se skloubit práci
-
castingového i pomocného
režiséra. Castingu se doposud věnoval pod hlavičkou jiné agentury. Když
zjistil, že nelze
-
sedět na několika židlích najednou, protože tím trpí i
jeho soukromý život, rozhodl se založit agenturu vlastní a věnovat
-
se
výhradně castingu. Tak vznikla firma Locall. Za nejdůležitější pro tuto
profesi považuje vizuální paměť a „režisérské
-
oko“: „Vždycky jsem se
zajímal o filmy, divadlo, literaturu, výtvarné umění. Samozřejmě režie je
takový můj sen a kdoví,
-
třeba se k ní ještě někdy dostanu. Rozhodně
všechno je pro mě lepší, než projektovat mosty,“ uvažuje Ondráček
-
se
smíchem.
Dejte si pozor...
-
... pokud toužíte
po kariéře ve filmu či reklamě – třeba jen jako komparsista – a hodláte se
zaregistrovat u některé
-
z agentur. Ladislav Ondráček upozorňuje, že
většina agentur vybírá registrační poplatky a některé dokonce fungují
-
pouze jako šikovný „tunel“. „Nějaký člověk si vymyslí castingovku a udělá
konkurs na film, který se nikdy točit nebude.
-
V Plzni ho třeba nazve
Hello, baby a v Brně zase jinak. V každém městě mu přijde na konkurs
kolem dvou tisíc lidí, každý
-
zaplatí pět set korun, aniž by dostal
jakýkoliv příjmový doklad.“ Sami si spočítejte, kolik zůstane takovému
„podnikateli“
-
po jeho putování českými městy na účtu. „V každém člověku je
trochu exhibicionismu. I já jsem byl rád, když jsem se
-
objevil v jednom
filmu,“ říká Ondráček. „Pro lidi potom už ani není tak důležitý výdělek,
jako právě fakt, že jsou na plátně
-
nebo v televizi. A bohužel na tuhle
vidinu je dokáží někteří podvodníci velmi šikovně nalákat.“ Ladislav
Ondráček radí,
-
aby si každý zájemce o agentuře zjistil co nejvíce údajů,
což lze i přes internet – existují webové stránky Asociace
-
castingových
agentur. Za solidní považuje, když začínající castingová agentura žádné
poplatky nevybírá. „Já už mám za
-
sebou nějaké filmy, ale ne pod hlavičkou Locallu, takže pokládám za slušné, že do roku 2005 provádíme registrace
zdarma.
-
Když budu vybírat poplatky, zavřu dveře některým sociálně slabším.
Jenže obsazujete třeba historický film a potřebujete
-
do něj žebráka
s vypadanými zuby. Toho nenajdete mezi krásnými modely, ale spíš někde na
nádraží.“
-
Pokud se chcete zaregistrovat v Locallu, můžete přijít na adresu Máchova 21, Praha případně pro bližší
-
informace volat na číslo
222 510 904 , 603 203 973.
|
|
